Nové dokumenty prokazují, že
13. květen 1981 - den atentátu na papeže Jana Pavla II. - byl pro vůdce SSSR velmi neobyčejný.
Když se poprvé setkáte s Dr. Andrzejem Grajewskim, asi neuhodnete, že tento polský historik s mírnými způsoby je jedním z předních světových znalců temné strany studené války týkající se církve: neúnavného komunistického útoku na katolickou církev.
Svou odbornost čerpá především z mnohaletého trpělivého studia spisů tajných služeb darebáckých států. Několik takových spisů vyletělo v roce 1989 komínem (nebo jsou stále pod zámkem v Moskvě), ale mnohé jsou dnes dostupné pro badatele. Grajewského nedávný výzkum tohoto často špinavého podsvětí vyvolává zajímavé otázky týkající se pokusu o atentát na papeže Jana Pavla II. ze dne 13. května 1981.
Co o této kauze víme s jistotou?
Víme, že Jurij Andropov, vysoce inteligentní a bezohledný šéf KGB (sovětské tajné služby), na podzim 1979 dospěl k závěru, že Jan Pavel II. představuje pro sovětský systém obrovskou hrozbu - zevnitř i zvenku sovětského impéria.
Rovněž víme, že Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu 13. listopadu 1979 vydal nařízení, které opravňovalo použít "všechny dostupné prostředky" na znefunkčnění politiky Jana Pavla, která byla zaměřena proti porušování lidských práv ze strany Sovětů.
Víme, že atentátník Mehmet Ali Agca byl profesionálním zabijákem, který nějakým způsobem uprchl z tureckého vojenského vězení krátce po tom, co bylo v roce 1979 vydáno zmíněné nařízení. Následně absolvoval výcvik v syrském táboře provozovaném tajnými službami sovětského bloku.
Víme, že Agca se po setkání v Teheránu s představiteli sovětské tajné služby dostal do Bulharska za pomoci bulharských bezpečnostních služeb a dva měsíce žil v luxusním hotelu v Sofii. Víme, že Agcovy finance spravoval Turek napojen na komunistické tajné služby, který později zemřel za nevysvětlených okolností.
To, co nemáme, jsou dokumenty podložené důkazy, že to vše bylo provedeno na přímý pokyn Andropova nebo sovětského vůdce Leonida Brežněva či obou. No víme, že jelikož bulharští špióni by neradi měnili značku mýdla ve svých kancelářských umyvadlech bez souhlasu z moskevského ústředí, určitě by nerozjeli operaci proti Janu Pavlu II. jen sami od sebe.
A dnes víme ještě něco dalšího díky nudné třísvazkové historii denního rozvrhu Leonida Brežněva, která vyšla před třemi lety.
Andrzej Grajewski se těmito materiály přelouskal a soustředil se na Brežněvovy aktivity z dubna a května 1981 (krátce po tom, co se Agca, tehdy se nacházel v Curychu, setkal s několika temnými postavami, aby dokončil logistické a finanční opatření na pokus o atentát, který se stanovil na 13. května 1981).
Brežněv se během celé své vlády jako de facto hlava SSSR v letech 1964 až 1982 nesetkával s Andropovem, šéfem KGB, příliš často. Ale množství jejich setkání se dramaticky zvýšilo v dubnu a květnu 1981, podobně i četnost jejich telefonických rozhovorů. Proč došlo k takovému náhlému zintenzivnění kontaktů mezi sovětským vůdcem a Andropovem právě v tomto čase? Otevřené mysli to přivádí do údivu.
Podobně
udivující je Brežněvův rozvrh dne 13. května 1981. V to ráno se Brežněv setkal s delegací z Konga a podepsal několik dohod. Přibližně ve 13:00 přišel do své kanceláře v Kremlu a pracoval na dokumentech osamotě. Z rozvrhu však nevyplývá, že by se během celého tohoto odpoledne s někým setkal nebo že by s někým telefonoval.
Na co čekal? Očekával zprávy?
Po 18:00 - krátce poté, co Agca vystřelil na náměstí sv. Petra - Brežněv opustil Kreml a šel do své rezidence na moskevském předměstí. Následující den se v Kremlu setkal se sovětským ministrem zahraničí Andrejem Gromykem a 15. května s Jurijem Andropovem.
Opatrný, ale podnětný
závěr Andrzeje Grajewski:
"Dokazuje taková posloupnost událostí, že Brežněv byl informován o průběhu útoku? Nevíme. Pokud předpokládáme, že nápad atentátu na papeže vznikl v sovětském vedení, pak o jeho načasování mohl Brežněv vědět. Samozřejmě, záznamy v jeho kremelském rozvrhu nejsou neprůstřelným důkazem. Ale vyplývá z nich to, že 13. květen 1981 nebyl pro Brežněva běžným dnem. Jeho rozvrh prokazuje, že během téměř celých 18 let na vrcholu moci byl pouze jediný den - 13. květen 1981 - dnem, kdy Brežněvovu pozornost nevázaly rozhodování, řízení a správa, ale zřejmě čekání na něco, co mělo nastat."
Otevřené hlavy to přivádí do údivu.
George Weigel
Autor třísvazkového životopisu Jana Pavla II. Svědek naděje.
Původní text: The quiet hours of Leonid Brezhnev. Zveřejněno ve spolupráci s Denver Catholic
Převzato z www.postoj.sk,
článek z 1. 8. 2019 naleznete
zde.
Přečtěte si také:
Právě před 35 lety otřásla světem zpráva o atentátu na Jana Pavla II.
www.fatym.com, 15. 5. 2016
