Tajemná řeč slz
Bylo to 29. srpna 1953 v poslední den oktávu Neposkvrněného Srdce Panny Marie na předměstí Santa Lucia v Syrakusách na Sicílii, v nejchudší čtvrti tohoto města. Před mnoha lety se stala tato čtvrť skrze mučednictví svaté Lucie kolébkou křesťanství. V době před více než 60 lety byla převážně komunistická. Ulice patřila k těm nejchudším a dům s číslem 11 k obzvláště chudším. Obýval ho mladý manželský pár pilných dělníků Lucia Giusti a Angelo Ianuso.
V jejich ložnici stojí malá sádrová socha, kterou novomanželé dostali jako svatební dar od jedněch příbuzných. Představuje svatou Pannu, která ukazuje své neposkvrněné Srdce, které není zobrazeno podle klasické ikonografie probodnuté mečem, ale opředené trnovou korunou, z níž vycházely plameny, tak jak se zjevila ve Fatimě 13. června 1917.
Toho rána musela mladá manželka zůstat na lůžku, protože velmi trpěla v důsledku svého těhotenství. Byla první, kdo zpozoroval tento podivuhodný zázrak.
"Viděla jsem, jak Madona pláče,
opravdu plakala,
hojné slzy jí padaly z očí.
Sousedé, byl jich brzy malý zástup, viděli zjev také. Toho rána plakala Neposkvrněná Panna šest nebo sedm krát a večer slzela znovu krátce poté, co se muž Angelo vrátil domů.
"Padl jsem na kolena a modlili jsme se."
V neděli 30. a v pondělí 31. srpna potvrdilo tentýž zázrak tisíce svědků. Sádrová socha prolévala slzy v nepravidelných intervalech a plakala nejen v pokoji, ale i na volném prostranství na stěně ve dvoře na malém oltáři, který byl naproti, kam sochu postavili.
V úterý 1. září o 11-té hodině přišla komise expertů z biskupské kurie. Bylo v ní několik lékařů, jeden inženýr a jeden kněz, který sepsal zprávu. Když bylo vyšetřování u konce, přestaly slzy vytékat. Týden nato slavilo město svátek Narození Panny Marie, patronky městské katedrály, a papež Pius XII. vydal encykliku
Rulgens Corona, která vyhlašovala Mariánský rok ke stému výročí dogmatu o Neposkvrněném početí.
Bezprostředně po zázračném pláči se událo několik zázračných uzdravení. V úterý 2. září se dostavil na místo arcibiskup Mons. Baranzini, aby se osobně ptal několika svědků na zázračné události. 9. září zveřejnila pověřená laboratoř podrobné výsledky provedených analýz vytékající tekutiny:
byla totožná s lidskými slzami.
19. září přemístil Mons. Baranzini sošku na jiné nedaleké místo a postavil ji tam do výklenku. Během měsíců září a října prošlo kolem více než milion poutníků.
20. prosince, tedy více než tři měsíce po události, mohl sicilský episkopát oznámit kardinálovi Ruffinimu v oficiálním komuniké svůj názor. Kardinál představil tento závěr v rádiovém poselství:
"Viděli jsme, jak Madona po čtyři dny
29., 30., 31, srpna a 1. září pláče.
A plakala hojně,
takže mohlo být odevzdáno několik chomáčů vaty
nasycených slzami k vědeckému vyšetření."
Na svém shromáždění v Bagheria sestavili sicilští biskupové protokol z výpovědí svědků pod přísahou, které velmi pečlivě prostudovali, a z výsledků velmi důkladně provedených chemických analýz a prohlašují jednoznačný soud, že o skutečnosti této události nelze pochybovat.
Dále vyjádřili přání, aby takovýto milosrdný pokyn naší nebeské matky byl pro všechen lid výzvou k nejopravdovějšímu pokání a živé úctě k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Přejí si, aby na místě tohoto zázraku byla bez otálení vybudována mariánská svatyně.
"Ne, slzy Panny Marie nejsou slzy radosti, jsou to slzy zármutku a smutku. Jsou výzvou pro mě, pro můj klérus a také pro vás, všechny věřící, abychom se obrátili, nastoupili správnou cestu jak v osobním, tak v rodinném životě a společenských úkolech.
Všichni se ptají, proč svatá Panna čtyři dny tak hořce plakala? Když si vzpomeneme na známé události v Lurdech a ve Fatimě, je odpověď jednoduchá? A v Syrakusách na Sicílii plakala, protože zde její slzy nepotečou marné, protože velké množství duší bude usilovat o to, aby ji potěšily, a dosáhnou, že bude potěšena." Kardinál Ruffini.
"Kéž by lidé porozuměli
tajemné řeči těchto slz!" Papež Pius XII.
Převzato z
http://modlitba.sk/,
článek ze 16. 10. 2018 naleznete
zde.
