Při svém zjevení v červenci 1917 Panna Maria slíbila, že bude žádat o smírné přijímání o prvních sobotách. Tento slib naplnila, když se 10. prosince 1925 zjevila sestře Lucii ve španělském městě Pontevedra.
Smrt Františka a Hyacinty
Než přikročíme k vylíčení samotného zjevení, zastavme se alespoň krátce u toho, co mu od zjevení Panny Marie v říjnu 1917 předcházelo: Všechny tři děti zažívaly nelehké chvíle. Bylo sice nemálo těch, kteří jim věřili, považovali je za svaté a prosili za přímluvu v různých naléhavým záležitostech.
Avšak vedle nich nechyběli ti, kdo je pokládali za lháře a uráželi je. K tomu se přidávaly nesčetné otázky různých lidí, kteří přicházeli na místo zjevení a stále se jich ptali na totéž.
Těmito tazateli byli často kněží. Naštěstí byli mezi nimi i ti, kteří vizionářům nejenom kladli otázky, ale poskytovali jim duchovní oporu. Vedle již dříve jmenovaného Dr. Formigão a olivalského děkana Ferreiry to byl kněz svatého života Francisco da Cruz. Lucie se s ním setkala již dříve, neboť to byl on, kdo se za ni zaručil u fatimského faráře, aby již v šesti letech mohla přistoupit k prvnímu svatému přijímání, a u něhož se poprvé vyzpovídala.
Děti přinášely hrdinské oběti různého druhu. František a Hyacinta pak zvláště prokázali ducha oběti, když se začalo naplňovat Mariino proroctví z června 1917 a oba smrtelně onemocněli tzv. španělskou
chřipkou. František podlehl této nemoci jako desetiletý ve středu 4. dubna 1919 ve svém rodném domě v Aljustrelu.
Hyacinta ho brzy následovala: byla převezena do Lisabonu, kde nejprve pobývala v sirotčinci, založeném a vedeném matkou Godinhovou, jež se stala její důvěrnicí, a pak v nemocnici Donna Estefânia, kde zemřela ve svých nedožitých desíti letech v pátek 20. února 1920.
Další proroctví a vidění
Děti projevovaly prorockého ducha a dostávalo se jim jednotlivě dalších zjevení. Hyacinta tak jednou mluvila prorocky s Lucií o druhé světové válce. František měl hrůzné vidění ďábla. Hyacintě se vícekrát zjevila Panna Maria a mimo jiné jí předpověděla její smrt v lisabonské nemocnici.
Avšak především Lucie jako jediná, která přežila, a jež podle prorockých slov Matky Boží z června 1917 měla naplnit své poslání apoštolky k jejímu Neposkvrněnému Srdci, měla mnohokrát během
svého života různá vidění. Mezi nimi zaujímá jedno z prvních míst co do času i co do významu výše zmiňované zjevení v Pontevedra.
Zjevení 10. prosince 1925
Lucie, která od roku 1921 pobývala v koleji ve Vilaru v Portu, kde byla vychovávána sestrami svaté Doroty, se rozhodla stát se řeholnicí. Toužila vstoupit na Karmel, ale na základě příkladu svých
vychovatelek zvolila stát se sestrou dorotejkou. Od října 1925 do července 1926 tak pobývala jako postulantka v klášteře sester ve španělském, respektive galicijském městě Pontevedra.
A právě v této době se jí v její klášterní cele zjevila Panna Maria s Ježíškem. Samotná Lucie o tom píše následujícími slovy (přičemž o sobě mluví v třetí osobě):
„
Dne 10. prosince 1925 se jí v Pontevedra zjevila nejsvětější Panna a vedle ní v zářícím oblaku dítě. Nejsvětější Panna jí položila ruku na rameno a v druhé ruce jí ukázala srdce ovinuté trním. Dítě přitom řeklo: ‚Měj soucit se srdcem nejsvětější Matky, jež ovíjejí trny, jimiž je nevděční
lidé neustále probodávají, a nikdo nekoná smírné skutky, aby je odstranil.‘
Potom řekla nejsvětější Panna:
‚Podívej se, má dcero, na mé srdce ovinuté trním, jímž je nevděční lidé svým rouháním a nevděčností stále probodávají. Alespoň ty se snaž mne potěšit a řekni, že slibuji přijít
na pomoc v hodinu smrti s milostmi potřebnými pro spásu všech těch, kteří se o prvních sobotách po sobě jdoucích pěti měsíců vyzpovídají, přijmou svaté přijímání, pomodlí se pět desátků růžence
a budou patnáct minut rozjímat o některém z patnácti tajemství růžence.‘“
Svátostný charakter velkého příslibu
Máme zde tedy velký příslib Mariina Neposkvrněného Srdce, jehož dosažení je podmíněno splněním nepříliš obtížných podmínek. Skoro se zdá, jako by se spása prodávala za nízkou cenu. Je však něčím
běžným v Boží režii, že malosti prostředků neodpovídá velikost účinků, aby náležitě vyniklo, že jde o
Boží účinky. Otec Joaquín María Alfonso mluví v tomto ohledu velmi příhodně o takřka svátostném charakteru velkého příslibu z Pontevedry: jako svátostná znamení (např. voda v případě křtu) neudílejí milost na základě své přirozené síly, nýbrž jedině z Kristova ustanovení, tak i tyto prosté prostředky nabízejí z Božího ustanovení jistou a jednoduchou cestu spásy. (1)
Zjevení Dítěte Ježíše 15. února 1926
Začalo období dešťů a v Galicii prší opravdu vydatně. Bylo třeba vyčistit stoky a matka představená dne 15. února 1926 pověřila touto prací Lucii, aby vyzkoušela její pokoru. Jaké však bylo její překvapení, když viděla, že se Lucie nevrátila rozmrzelá, nýbrž zářící radostí. Hned jí vyložila důvod: během její práce se jí zjevilo Dítě Ježíš. Už před několika měsíci předtím potkala v zahradě kláštera dítě, které se snažila naučit modlitbu Zdrávas Maria. Protože dítě zůstávalo potichu, doporučila mu, aby každý den chodilo do kostela Panny Marie a modlilo se: „
Ó, má nebeská Matko, dej mi své Dítě Ježíše!“
Toto Lucie na radu své představené vylíčila ve svém dopise otci Manuelovi Pereirovi Lopesovi, který byl jejím zpovědníkem v Portu. V něm také následně popsala své únorové zjevení:
„
Dne 15. února jsem tam šla jako obvykle a našla tam opět dítě, jež se mi zdálo totéž, které jsem potkala posledně, a tak jsem se jej ptala: ‚Žádalo jsi naši nebeskou Matku o Dítě Ježíše?‘ Dítě se na mě podívalo a řeklo: ‚A ty, rozšířila jsi ve světě to, o co tě žádala nebeská Matka?‘ A v tomto momentě se proměnilo v zářící Dítě.“
Lucie Ježíši sdělila své těžkosti se šířením pobožnosti prvních sobot a ten ji ujistil: „
Je pravda, že tvoje představená sama nic nezmůže, ale s mou milostí může udělat všechno.“ Pak jí Pán také odpověděl na dotaz, zda lidé mohou přistoupit k svaté zpovědi v rozmezí osmi
dnů kolem první soboty: „
Ano, a mohlo by to být ještě déle za předpokladu, že když mě přijímají, jsou ve stavu milosti a mají v úmyslu odčinit urážky vůči Mariinu Neposkvrněnému Srdci.“ A na Luciinu otázku: „
Můj Ježíši, a co když někdo zapomene tento úmysl vzbudit?“, řekl: „
Mohou jej vzbudit při další zpovědi, využít příležitosti jít co nejdříve ke zpovědi.“
Jak vhodně poznamenává otec Alonso: „
Zjevení z Pontevedry […] jsou jediná, jež jsou svázána s Fatimou jako naplnění se svým příslibem. […] Pouť do Fatimy se tudíž jeví jako nedokončená bez pouti do Pontevedry.“ (2)
P. Štěpán Maria Filip OP
Poznámky
1 Srov.
La Gran Promesa del Corazón de María en Pontevedra. 3. ed. Madrid: Centro Mariano, 1977, s. 35–42.
2 Tamtéž, s. 20–21.
Převzato z
MONITOR č. 20(2017 (29. 10. 2017), str. 6-7,
