Pasov, 20.3.2012 (IK Nachrichten)
Jistě si všichni pamatujeme havárii luxusní lodi Costa Concordia 13. ledna 2012 před italským ostrovem Giglio.
Obraz obrovské nalomené lodě ležící na boku budeme mít ještě možná dlouho před očima. Takové nečekané lodní havárie se vrývají do kolektivní paměti. Jakož i zvlášť dramatické ztroskotání Titaniku před 100 lety, 14. dubna 1912. Dva roky po tomto neštěstí vypukla první světová válka. Potopení Titanicu jistým způsobem ohlásilo konec epochy, konec Belle Époque (Krásné epochy).
Chceme si na tomto místě položit otázku, zda i ztroskotáním lodě Costa Concordia se spojují neobvyklé okolnosti, ze kterých bychom mohli vyvodit, že Bůh nám chce tímto neštěstím něco říct.
(Abychom to špatně nepochopili: v následujících úvahách nejde o nic jiného než o historickou úvahu, jejíž závěry si nedělají nároky na pravdu.)
Loď ztroskotala nedaleko mariánské svatyni Stella Maris
Na zvláštní okolnost, která vybízí k zamyšlení se, upozornil místní farář z Gigli, páter Lorenzo Pasquotti: přesně pod bralom, kde se loď potopila, se nachází obraz Panny Marie - Stella Maris. Je to reliéf, který je vždy 15. srpna cílem podmořské pouti potápěče, který obraz zdobí vavřínovým věncem.
(http://tradicionyaccion.org.pe/tya/spip.php?article178)
Zvláštní "náhoda": právě v době uvedení do služby ... se roztříští největší italská luxusní výletní loď
(
https://cs.wikipedia.org/wiki/Costa_Concordia)
na mariánské svatyni. Je to, jakoby nám Bůh tím chtěl říci, že dnešní Evropa se svým lehkovážným životem pohrdajícím Bohem i lidmi, se svým konzumismem, se svou kulturou smrti se ještě roztříští, ale ne o mrazivý ledovec jako Titanic (první světová válka), ale o Ženu (Boží Matku) a její potomstvo (Kristus), které hadovi (ďábel) rozdrtí hlavu (Gn 3,15).
Takto chápaná by byla havárie Costa Concordia ohlášením konce časů - svržením starého hada (Zj 12,9).
Další neobvyklá okolnost v souvislosti s havárií lodě před ostrovem Giglio, které chceme věnovat pozornost, nám dodává radostnou naději: Dobrý týden po havárií vytáhli potápěči italského námořnictva z útrob lodi Costa Concordia metr vysokou sochu Fatimské Panny Marie a nepoškozenou! Tím je pro ohlášený konec časů ukázána jasná cesta pro ty, kteří v následující době chtějí zachránit svou duši i duše jiných:
"Ve Fatimě nám Bůh ukazuje že si nesmíme nevšímat tři moci, jestliže chceme zachránit pravou víru a svět: 1. moc modlitby spojenou s obětí, 2. pomoc andělů, 3. Matku Vykupitele a všech vykoupených.
Fatima zjevuje moc modlitby, zvláště když je doprovázena obětí. Stojí tu před námi tři malé modlící se děti. Ty staví Maria proti masám, které se staly bezbožnými, ale pod ochranu archanděla Michala. ... Věřit, uctívat, doufat, milovat - to dokážeme silou milosti od Boha, kterou do nás skrytě vložil, t. j. skrze božské ctnosti vlité do nás při křtu: skrze víru, naději, lásku - to jsou nejvyšší a nejpotřebnější činnosti lidského života stvořeného Bohem a pro Boha.
Nevěřit v Boha, neklanějí se mu, nedoufal v něj, nemilovat ho - to je Satanem zamýšlený cíl hnutí bezbožných. " (Schafer Josef: Fatima. Je už na všechno pozdě? Rickenbach: Sekretariát malých duší, 1978).
Začněme v této postní době tím, že si činorodě přivlastníme velkou nauku z Fatimy!
-Zg-
Převzato z
http://www.magnificat.sk/,
původní odkaz -
zde.
(Na Fatym.com vydáno 15. 4. 2012;
18. 3. 2019 - 3509 přečtení)
