Zaujal mě článek Bohu i lidem lásku, kde se P. Alois Honek zamýšlí nad tím, jak křesťansky a vpravdě slavit Vánoce. I když je napsaný již dříve, myslím si, že neztratil nic ze své aktuálnosti a možná osloví i někoho dalšího.
Jsou opět Vánoce, slavnost narození Ježíše Krista. Pravý Boží Syn přišel, aby nás vykoupil. Přišel na svět kvůli nám. Narozením zahájil dílo Spásy. Rádi slavíme výroční den narození Bohočlověka. Aby však bylo slavení Vánoc vpravdě křesťanskou událostí, musíme se sami sebe ptát: Kde jsme my, jsme skutečně v Betlémě? Jak a v jakém rozpoložení?
Evangelium nám vypravuje, že u betlémských jeslí klečela Panna Maria se sv. Josefem. Nenašlo se pro ně místo v noclehárně. Necítili se nikterak ponížení a evangelium neříká nic o tom, že by vyčítali Bohu situaci, ve které se ocitli. Byli srozuměni s tím, co je potkalo a co museli prožít. Nabízí se nám možnost, abychom, poučeni jejich příkladem, přijímali každou situaci svého života jako Boží dar a jako příležitost posvěcení.
Ruku na srdce, nedokážeme vždycky nenáročně prožívat všechny události svého života. Ano, myslíme si velice často, že jsme středem světa, a že všechno by se mělo točit kolem nás. Omlouváme tak často svoji lenost a nepřesnost v práci, v povinnostech, které nám ukládá naše povolání i naše křesťanská a náboženská orientace. Máme vždycky jakési „důvody“ a vysvětlení pro svou důležitost a pýchu. Chceme-li však skutečně klečet před narozeným Spasitelem u betlémských jeslí, musíme – podobně jako Maria a Josef – dobře vědět, že první je Kristus a my jsme zde kvůli Němu. Vánoce s narozeným Kristem nás učí a vybízejí k tomu, abychom přijímali život jako úkol a práci ve službě Bohu a lidem.
Narozením Ježíše Krista začala nová epocha dějin Spásy. Pravý Boží Syn a pravý Bůh se stal jedním z nás. Je nám podoben ve všem, kromě hříchu. Proto naše úsilí podobat se Mu, musí být zaměřeno na boj proti zlu a hříchu. Tento svůj úkol musíme začít následováním způsobů Marie a Josefa. Nenáročností, srozuměností, odevzdáním se do vůle Boží. Uvedeme se tak do stavu pokory, kterou Bůh nejenom oceňuje, ale které také pomáhá a žehná. – Kde jsem nyní? Jestliže opravdu u jesliček, potom ať jsme tam takovým způsobem jako svatá Bohorodička a Josef. Naši pokoru a vděčnost jistě ocení narozený Král světa a uslyší i vyslyší naše vánoční prosby, modlitby a přání.
Alois Honek
