Zajímavé...

„Přicházím z místa, kde je jen radost.“ (sv. Dominik Savio)

Moc pěkná úvaha o radosti, kterou nám poslal čtenář časopisu Milujte se!- Petr Stloukal.



Negativní myšlení, skepse, pesimismus, naprostá nedůvěra v budoucnost, rezignace, popírání smyslu života, apatie, indiference – to vše jsou důsledky novověku, který si vybudoval svůj svět na lidském rozumu, který se vědomě odvrací od Boha, od Zákona, který On dal, aby člověku usnadňoval život a životu samotnému dal smysl, neboť život má jedině smysl tehdy, když je žit ve vztahu k Bohu.
Novověký člověk se směle postavil proti Bohu, a proto musí nést důsledky této revolty, jejíž ovoce vidíme všude kolem sebe. Ona degradace lidského ducha, projevující se v již zmíněném negativním myšlení, se propasírovala do všech oblastí: do mezilidských vztahů, do vztahu člověka ke tvorstvu, nakonec a především do vztahu k samotnému Bohu. Je tedy důvod být pesimisty? Nikoliv! Ačkoli to je paradoxní – právě opak je pravdou. Neboť už svatý Pavel píše, že kde se rozmnožil hřích, v míře daleko větší se ukázala milost Boží. Tak se dá analogicky odvodit, že právě tato doba, která se vyznačuje tragicky extrémními znaky celkového rozkladu lidského myšlení, může být právě tou dobou, v které můžeme sklízet velké bohatství Boží milosti.
Křesťan, jak výstižně napsal Pierre Teilhard de Chardin, musí být optimistou, člověkem, který přináší Radostnou zvěst, který má být světlem světa a solí země; člověkem, z kterého musí být viděn úžas tvora žasnoucího nad svým Tvůrcem, který svět stvořil v radosti a k radosti. Zde není až tak důležité, co člověk smyslově vnímá jako vně existující skutečnosti, které na něho neodbytně doléhají, jelikož je to součást jeho bytí, je to skutečnost, která ho obklopuje a které ani uniknout nemůže – byť by chtěl sebevíc -, to proto, že to, co vidíme, je pouze odlesk skutečnosti, není to celek, nýbrž pouhá část. A je vážnou otázkou, zda skutečnější je to, co vidíme, či to, co je nám zatím skryto, nebo to, co ani v tomto lidském těle vidět nelze. Mnoho lidí totiž staví svoje poznání života na tom, co vidí, co si mohou ověřit zkušeností – vlastně empyrii staví nad to, co Bůh dává jako nejvyšší normu jednání – dekalog – Desatero Božích přikázání a své Slovo – Písmo svaté. Mnozí lidé přestávají věřit právě proto, že jsou příliš hypnotizováni zlem (Chardin), které ve světě působí a které často je více zřetelné než dobro, které spíše projevuje se latentně. Je to tak i s Božím působením v lidském srdci: Bůh promlouvá k duši člověka ve skrytu a tichosti, nepůsobí násilně, despoticky, nějakým „demonstrativním“ způsobem. Neznamená to tedy, že by zla ve světě bylo více než dobra, ale to, že dobro se projevuje jinak jak zlo.
Ti lidé, kteří jsou příliš fascinováni a v důsledku doslova hypnotizováni zlem – a to mnohdy i křesťané – si neuvědomují to, jak jim vlastně život uniká mezi prsty. Místo aby se ptali – vážně ptali – po smyslu života, hledali své určení a naplnění své cesty, dotazovali se Boha na jeho vůli, zbytečně promarňují čas lichým, prázdným, bezduchým a často primitivním přemítáním nad smyslem utrpení v lidském údělu, analyzují životní peripetie, Boha přivolávají k odpovědnosti za to či ono zlo, obviňují Ho ze zločinného násilí páchaném na bezbranných, nevinných, zvláště dětech, ale neuvědomují si už to, že Bůh, když daroval člověku svobodu, zároveň s ní i předal odpovědnost člověka za jeho skutky – ať dobré či zlé. Tomu se člověk vyhnout nemůže.



Z toho všeho je patrné, že křesťan, který toto vše více a zřetelněji vnímá a chápe než bezvěrec, že on musí k životu, ke své době i transcendentním skutečnostem zaujmout zcela jiný, odlišný a jedině možný postoj -: je určen k tomu, aby třeba na smetišti hledal perly; na jeho bedrech leží velká odpovědnost: on musí roznášet světlo do největších temnot, on musí „dokazovat“ existenci Boží, kde Bůh zdánlivě není – musí vyzařovat radost, kterou třeba vůbec neprožívá! Ano, ono evangelní sebezapření tkví i v tom, že se budeme usmívat, druhé těšit a povzbuzovat, konejšit a laskat – a to i tehdy, kdy naše nitro bude rozedráno bolestí a srdce stráveno ohněm zkoušek: i tehdy – a právě tehdy! – budeme světlem světa a solí země! Radost je neodmyslitelně spjata s životem křesťana, ba je kořenem, z něhož vyrůstá celý kmen ctností. Kde není radosti, nemůže být ani ctnosti. Jako je láska opakem nenávisti, tak je radost opakem smutku, který když se uhnízdí v duši, brání všemu dobrému, co by v duši mohlo růst. Proto není možné být smutný a zároveň být křesťanem. To se samosebou vylučuje: jako dobro a zlo, jako oheň a voda. Je ovšem pravdou, že tuto skutečnost nelze pojmout jako jakési „dogma“: že křesťan musí být optimistou za všech okolností, za každou cenu, což třeba pravdou být nemusí, když člověk velmi trpí. Jak jeden můj přítel napsal do svého deníku:“Velikost neštěstí nezávisí v tom, jaké je samo o sobě, nýbrž jak je kdo prožívá.“ To je závažná věc a nebuďme v této věci příkrými moralisty a nemilosrdnými soudci!
Zde jde o jinou věc. Radost je vnitřní postoj, křesťan, který uvěřil Bohu, má opravdu všechny důvody k radosti, jak to napsal sv. Ignác z Loyoly, poněvadž jeho životní postoj pramení z přijatého a vědomě žitého mysteria Kristova vzkříšení. Boží milost je lékem na všechny rány, všechny neduhy, ale člověk tomu musí prostě uvěřit, že tomu tak je. Víra na prvním místě znamená, že uvěřím tomu, že Bůh má moc mě uzdravit, a to nejen tělesně, duševně, ale i duchovně. A to jistě přináší velkou radost a naději, které bychom měli vyzařovat, abychom druhé, tedy lidi nevěřící, mohli strhnout svým příkladem a tím bezpečně vést ke Kristu. Jestliže toto vše svět na nás uvidí, jisto jistě ho to bude motivovat k zamyšlení se nad smyslem života a evangelní zvěst zapustí svoje kořeny v dobré půdě. Je tedy nutné, abychom byli lidmi radostnými, lidmi, z kterých jako z horského pramene či z křišťálové fontány bude proudit víra, naděje a láska, z kterých bude patrný ryzí křesťanský život, život dítěte upínajícího se ke svému Otci s veškerou důvěrou, neboť ví, že Jemu smí důvěřovat, vždyť Otec chce pro něho jen to nejlepší a Otec ho především nevýslovně miluje! Není to důvod k radosti?




Sdílet

Související články:
Pro zamyšlení i pro potěšení (19.10.2019)
Svatá Faustina v boji proti ďáblu (05.10.2019)
Být katolíkem je výborné, ale nezaručuje to automaticky věčnou spásu (25.08.2019)
Pouť u sv. Bartoloměje v Šafově (12.08.2019)
Svaté rány, hříšníci a Bohu zasvěcené duše (21.05.2019)
Růženec ke svatým ranám (18.05.2019)
Svaté rány a Církev (18.05.2019)
Nejsvětější Srdce Ježíšovo (24.04.2019)
Trnová koruna (18.04.2019)
Marie Marta Chambonová a úcta k Nejsvětějším ranám Ježíše Krista (13.04.2019)
Svaté rány a duše v očistci (08.04.2019)
Něžnost (01.04.2019)
Pánova zaslíbení udělená sestře Marii Martě Chambonové (29.03.2019)
Naděje pro nás (13.09.2018)
Modlitba k Božímu milosrdenství pro rodiny (24.04.2018)
III. kongres Božího milosrdenství (12.04.2018)
Milosrdenství Boží - svátek (08.04.2018)
Boží milosrdenství (08.04.2018)
Obraz Božího milosrdenství
+ živě - Sanktuarium Božího milosrdenství v Krakově
(07.04.2018)
SVĚDECTVÍ: Zázračná Neděle Božího milosrdenství (03.04.2018)
Obraz božího milosrdenství (22.02.2018)
Novéna a Korunka k Božímu Milosrdenství z YouTube (22.02.2018)
Boží milosrdenství (23.04.2017)
Co mám dělat s chybami v mé minulosti? ... Kráčej ve víře! (30.11.2016)
Papež dal dovolení vysluhovat svátost zpovědi v kostelech FSSPX (21.11.2016)
Svatý rok končí - slovo otce biskupa Vojtěcha (17.11.2016)
Prosby k Božímu milosrdenství (12.11.2016)
Zakončení Svatého Roku milosrdenství u Svaté brány ve Znojmě (31.10.2016)
Přehled vysílání tv Noe v rámci SVĚTOVÝCH DNÍ MLÁDEŽE 2016 (30.07.2016)
Poselství o Plamenu Lásky Neposkvrněného Srdce Panny Marie (02.06.2016)
Doplněno: Na českou Národní pouť do Krakova dorazilo 6.000 poutníků (+ fotky + video) (02.06.2016)
Film: Milosrdenství - naděje pro svět (31.05.2016)
Páteční pouť Hasičů, vojáků, policistů (03.05.2016)
Žehnání sedmi zastavení Cesty Božího milosrdenství ve Velkém Újezdě (26.04.2016)
Svatá brána roku milosrdenství ve Znojmě - kostel sv. Kříže (11.04.2016)
Páteční pouť zemědělců, vinařů a včelařů u Svaté brány Roku Milosrdenství ve Znojmě (06.04.2016)
Boží Milosrdenství - svátek (03.04.2016)
Svátek Božího Milosrdenství (03.04.2016)
Prof. C . V. Pospíšil: Boží milosrdenství jako měřítko spravedlnosti (22.03.2016)
Rozhovor s emeritním papežem Benediktem XVI.: Milosrdenství v křesťanské víře (20.03.2016)
Bůh odpouští napřed. Jako milující manželka (16.03.2016)
Aktuální zamyšlení k Roku milosrdenství (20.02.2016)
Získání odpustků v rámci Roku milosrdenství (10.02.2016)
V co můžeme doufat? (19.01.2016)
Rok milosrdenství: Impuls k tomu, abychom žili evangelium života (04.01.2016)
Na Petrově se otevře Svatá brána (23.11.2015)
List Petrova nástupce o aplikaci odpustků Svatého roku Milosrdenství (06.09.2015)
Svatý stolec představil program jubilejního Roku milosrdenství (06.05.2015)
Misericordiae Vultus - Bula vyhlašující mimořádný Svatý rok Milosrdenství (12.04.2015)
*(Sobotní) VEČER MILOSRDENSTVÍ U MINORITŮ
* Neděle BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ u minoritů v Brně
(08.04.2015)
Papež vyhlásí mimořádné jubileum, Svatý rok Milosrdenství (14.03.2015)
Jak (ne)chápat Boží milosrdenství (16.11.2014)
Duchovní obnova pro dívky 20.-25.7. 2014 Jablunkov (12.05.2014)
II. NÁRODNÍ KONGRES O BOŽÍM MILOSRDENSTVÍ - PROGRAM (30.04.2014)
II. národní kongres o Božím milosrdenství (15.04.2014)
Časopisy Milujte se! Pro Noc kostelů (23.04.2013)
Aktuálně: Svátek Božího Milosrdenství
Zjevení Božího Milosrdenství
(08.04.2013)
Z Deníčku sv. Faustýny Kowalské (19.10.2012)
Z Deníčku sv. Faustýny Kowalské (19.10.2012)
Záhada jménem Petr (27.09.2012)
Z deníčku sv. Faustyny Kowalské (19) (20.08.2012)
Z deníčku sv. Faustyny Kowalské (18) (18.08.2012)
Z deníčku sv. Faustyny Kowalské (17) (17.08.2012)
I já mám podobnou zkušenost (16.08.2012)
Z deníčku sv. Faustyny Kowalské (16) (16.08.2012)
Z deníčku sv. Faustyny Kowalské (15) (15.08.2012)
Z deníčku sv. Faustyny Kowalské (14) (14.08.2012)
Z deníčku sv. Faustyny Kowalské (12) (13.08.2012)
Z deníčku sv. Faustyny Kowalské (11) (12.08.2012)
Skrze kříž (24.03.2012)
Zázrak v Limpias (11.02.2012)
1. národní kongres o Božím milosrdenství v ČR (17.05.2011)
Stop genocidě v Kolíně (30.01.2011)
Boží dítě (27.12.2010)
Žalm 37 (07.11.2010)
Františkova cesta k víře (01.10.2010)
Až sedmdesátkrát sedmkrát (03.09.2010)
Ježíšovo srdce světu (27.07.2010)
Božské srdce (10.06.2010)
Pozvání na svátek Božího milosrdenství (04.04.2010)
Umučení našeho Pána podle vidění Kateřiny Emmerichové (23.03.2010)
Rok kněží a mimořádné plnomocné odpustky (03.03.2010)
Nedělní bohoslužba (01.02.2010)
Opravdový život v Bohu - Ježíšovo poselství (21.01.2010)
Tajuplný dar, příběh k zamyšlení (03.01.2010)
Mimořádná prosba o. Marka o modlitbu (18.12.2009)
Hodina milosti pro svět (08.12.2009)
Na dušičky vzpomínejme z očistce jim pomáhejme... (02.11.2009)
Setkání ano či ne? (18.02.2009)
Nabízím další povzbuzující slogan (15.06.2008)
Zkušenost s Božím milosrdenstvím (19.05.2008)
Svěcení kostela Božího Milosrdenství a sv. Faustyny Kowalské (02.04.2008)
| Autor: Lucka Růžičková | Vydáno dne 25. 05. 2012 | 8744 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Jak se ti líbí časopis Milujte se!? (viz www.milujte.se)


Celkem hlasovalo: 411495
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
projekt Godzone=
Jsme mediálními partnery projektu Godzone.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace